7 min čtení
16.7.2026
Mnoho lidí si myslí, že školy odmítají inovace.
Moje zkušenost je jiná.
Učitelé mají často chuť zkoušet nové věci, ale potřebují vědět, že technologie bude spolehlivá, že se budou mít na koho obrátit a že jim nezkomplikuje výuku.
Ano, rozpočty jsou omezené.
Mnohem častěji ale rozhoduje čas.
Učitelé už dnes zvládají obrovské množství administrativy. Pokud nová technologie znamená další hodiny příprav, její zavedení se výrazně komplikuje.
Někde mají skvěle vybavené dílny.
Jinde dokážou s minimem prostředků dělat neuvěřitelné věci.
Brzy jsem pochopil, že univerzální řešení neexistuje.
Tohle bylo jedno z největších překvapení.
Na mnoha školách stojí modernizace na několika málo lidech, kteří své práci věří a jsou ochotni udělat něco navíc.
Pokud dostanou možnost si ji skutečně vyzkoušet.
Teorie sama o sobě nestačí.
Častěji jsem slýchal:
"Budeme to opravdu využívat?"
A to je podle mě ta správná otázka.
Ne během první prezentace.
Ale po několika telefonátech, školení, společném hledání řešení a zkušenosti, že když se objeví problém, někdo jej pomůže vyřešit.
Formální prezentace jsou důležité.
Ty nejzajímavější rozhovory ale často začínaly až po jejich skončení.
Často se říká, že české školství zaostává.
Já jsem během svých cest potkal mnoho škol, které dokazují pravý opak. Moderní vybavení, motivované pedagogy i studenty, kteří mají chuť tvořit.
To, co školy nejvíce potřebují, není další kritika. Je to podpora.
Původně jsem jezdil školy něco učit.
Nakonec jsem zjistil, že se učím hlavně já.
Každá návštěva rozšířila můj pohled na vzdělávání, produktový management i práci s lidmi.
Když dnes přemýšlím nad technickým vzděláváním, nevidím jen stroje nebo software.
Vidím učitele, kteří se snaží připravit mladé lidi na svět, který se neustále mění.
Pokud jsem si z těch desítek návštěv odnesl jednu věc, pak je to tato:
Moderní vzdělávání nezačíná u technologie.
Začíná u lidí, kteří jí dávají smysl.